Kde a kdy se objevil první člověk na lyžích? Jak dlouho jsou lyže na světě? Kdy se lyžování stalo rekreačním sportem a kdy byl otevřen první lyžařský vlek? Společnost SnowTrex dala všechny tyto otázky dohromady, aby vám umožnila nahlédnout do historie lyžování.
Počátky lyžování
O počátcích lyžování a průkopnících mezi lyžaři se vypráví mnoho příběhů. Pravděpodobně první zmínkou o lyžování je jeskynní kresba v Norsku, jejíž stáří se odhaduje na přibližně 4 500 let a která zobrazuje lyžaře. Ve Švédsku byly zase nalezeny možná první lyže, jejichž stáří se rovněž odhaduje na 4 500 let. Kde a kdy lidé poprvé stáli na lyžích a kdo lyže vynalezl, nelze přesně určit. Jisté však je, že lidé v zasněžených oblastech Skandinávie přišli před tisíci lety s nápadem připnout si pod nohy dlouhá prkna, aby se v hlubokém sněhu nepotopili.
Existují jasné historické důkazy, že počátky moderního lyžování leží v Norsku. Slovo „lyže“ také pochází z norštiny a znamená něco jako „kláda, štípané dřevo“. Již v 18. století existovaly lyžařské jednotky v norské armádě a v průběhu let se lyžování stávalo stále více volnočasovou aktivitou norského obyvatelstva. Kolem roku 1850 se v norském Christianu, z něhož se později stalo Oslo, konaly první lyžařské závody v historii a kolem roku 1870 byly vydány návody na lyžování, rovněž v Norsku.
V provincii Telemark vyvinul Nor Sondre Norheims vázání, ve kterém se k lyži připevňuje pouze špička chodidla: telemarkové lyže jsou dodnes velmi oblíbené. Rostoucí popularita v Norsku a přechod Grónska polárníkem Fritjofem Nansensem v roce 1888 pak vedly na přelomu století ke skutečnému rozmachu lyžování ve střední Evropě. Nansens o své cestě do Grónska napsal knihu, která inspirovala mnoho mladých lidí a povzbudila je, aby si tento nový sport vyzkoušeli na vlastní kůži.
Lyžování se dostává do Alp
S rostoucí oblibou lyžování byly v 90. letech 19. století založeny první lyžařské kluby, v nichž zpočátku předávali své znalosti skandinávští studenti. Kluby byly založeny v Německu (Todtnau), Švýcarsku (Glarus) a Rakousku (St. Christoph am Arlberg). Lyžování se příležitostně vyučovalo také ve školách. Již v roce 1896 se žáci v Braunlage v pohoří Harz učili lyžovat místo tradiční výuky tělesné výchovy v závislosti na sněhových podmínkách.
Když se však lyžování prosadilo v Alpách, vyskytl se „problém“: telemarský oblouk, který se osvědčil na poměrně plochých horách ve Skandinávii, nebyl vhodný pro mnohem strmější svahy velehor. V důsledku toho se technika stále více vyvíjela směrem k obloukům na kmeni a novým podmínkám byly přizpůsobeny i lyže. Lyže dovezené z Norska byly většinou dlouhé kolem 3 metrů, a proto se obtížně zatáčely. V této době si pořídil severské lyže také malíř a sochař Mathias Zdarsky a vadila mu jejich délka, která mu ztěžovala lyžování na strmých svazích jeho vlasti. Pomocí pily zkrátil lyže na délku 1,80 metru a mohl tak sjíždět kopce na mnohem obratnějších lyžích s menším rádiusem.
Díky „Lilienfelderovu vázání“, tedy vázání, které fixuje špičku i patu, byly malířovy lyže jedinečné a on sám je prohlásil za „alpské lyže“. Při experimentování přišel Zdarsky také na nápad zúžit lyže v oblasti vázání. Pas nyní umožňoval ještě lépe kontrolovat zatáčení a zrodila se první verze carvingových lyží. Mathias Zdarsky vydal v roce 1897 knihu o technice lyžování, kterou vyvinul. Díky jeho „Lilienfeldově technice lyžování“ se Zdarsky stal zakladatelem techniky alpského lyžování.
Rozmach lyžování od roku 1900
Na počátku 20. století byl položen významný mezník: v roce 1908 byl uveden do provozu první lyžařský vlek. Vlek byl postaven v obci Schollach u Eisenbachu v Horním Schwarzwaldu a byl poháněn vodou prostřednictvím mlýnského kola. Vlek překonával výšku 32 metrů a byl dlouhý 280 metrů. Při cestě nahoru se lyžaři přidržovali speciálně tvarovaných svorek připevněných k lanu. Po první světové válce se lyžování rychle rozšířilo, protože turisté se nyní mohli na svahy Alp dopravovat po mezitím vybudovaných železničních tratích. Ve dvacátých letech 20. století byly například v Bavorsku otevřeny první lyžařské školy, které nebyly provozovány lyžařskými kluby a které učily turisty lyžovat a zvládat techniky, z nichž některé byly v té době ještě velmi netradiční:
První filmy s lyžaři se promítaly i v kinech. To vzbudilo zájem o zimní sporty i u lidí, kteří na horách nikdy předtím nebyli. Ve 20. letech 20. století se také pravidelně pořádaly závody a byla stanovena pravidla. To bylo pro Mezinárodní lyžařskou federaci (FIS) dostatečným důvodem k tomu, aby do svého programu zařadila alpské disciplíny a v roce 1931 uspořádala v Mürrenu historicky první mistrovství světa v lyžování. O pouhých pět let později, v roce 1936, se lyžařské závody konečně staly olympijským sportem. Mimochodem, jistý Anton Seelos z Rakouska zaujal na mistrovství světa v roce 1931 dosud neznámou technikou: paralelním obloukem. A jak dnes víme, stala se z ní technika, která se na sjezdovkách hojně používá dodnes. Seelos později předával své znalosti jako trenér německého a francouzského národního týmu.
Lyžování jako masový sport od 50. let 20. století
V průběhu let se lyžování na horách stále více vyvíjelo jako masový fenomén. Zejména v 50. letech 20. století byly vybudovány četné vleky a otevřeny sjezdovky. Vleky byly schopny přepravovat stále více lyžařů, čímž se lyžařská střediska stávala stále atraktivnějšími pro turisty. Kromě moderních vleků a lanovek se v alpských střediscích zimních sportů rozvíjela také turistická infrastruktura. Byly otevřeny horské chaty a postavena řada ubytovacích zařízení, která byla využívána turisty především v zimní sezóně.
Počet lyžařů se postupem času enormně zvyšoval. Zatímco v roce 1950 provozovalo zimní sporty na celém světě jen asi pět milionů lidí, do roku 1975 se jejich počet zvýšil na 35 milionů. Pro většinu vyznavačů zimních sportů byl a stále je hlavní důraz kladen méně na výkony, jako je tomu při soutěžích, a více na zábavu v přírodě s přáteli a rodinou. Kromě klasického sjezdového lyžování začali lyžaři zkoušet své síly v nejrůznějších disciplínách. Lyžovalo se v hlubokém sněhu, na muldě, skocích a kickerech. Tak vznikly na konci 20. století disciplíny jako „moguls“, „freestyle“ a „freeride“. Některé z těchto disciplín jsou také olympijské.
Lyžování v 21. století
Až potud je zřejmé, že lidé se po sněhu nebo nad ním pohybují na dvou prknech již velmi dlouho. Lyžování už ale není jen prostředkem k dosažení cíle. Soutěže v různých disciplínách jsou s nadšením sledovány po celém světě a lyžování je také populárnější než kdy jindy jako volnočasový sport. Zimní turistika je na vzestupu a v některých regionech, například ve Švýcarsku a Rakousku, má velký hospodářský význam. Ve Francii byla dokonce vybudována četná střediska speciálně pro zimní turistiku. Milovníci zimních sportů však nenajdou rozmanité lyžařské oblasti pouze v Alpách. V současné době je lze nalézt po celém světě. Najdete je také v Austrálii, na Novém Zélandu, v USA, Kanadě, Japonsku, na Sicílii a v jihoamerických andských zemích Chile a Argentině, kde se milovníci sněhu mohou v zimě prohánět po bílých svazích.
Lyžování se v 21. století vyvinulo v neuvěřitelně všestranný sport: Freeskiing, carving, freestyle nebo skicross … Seznam se zdá být nekonečný. Pokud chtějí milovníci sněhu zdolat svah, který není dostupný lanovkou, mohou se dnes na nedotčené vrcholky hor nechat dopravit dokonce vrtulníkem. O tom se průkopníkům lyžování v 19. století ani nesnilo. Ne náhodou je lyžování jedním z nejoblíbenějších sportů v Evropě.
Lyžování v minulosti a současnosti – historický přehled
| Jahr | Ereignis |
|---|---|
| Přibližně 2 500 let př. n. l. | Používají se první lyže. |
| kolem roku 1850 | První lyžařské závody se konají v Norsku. |
| kolem roku 1870 | První lyžařské pokyny jsou zveřejněny v Norsku. |
| 1888 | Polární badatel Fritjof Nansens přechází Grónsko na lyžích. |
| 1890 | Vznikají první lyžařské kluby. |
| 1890 | Mathias Zdarsky vynalézá vázání s ocelovou podrážkou Lilienfeld a vyvíjí technologii alpského lyžování. |
| 1908 | V Horním Černém lese je uveden do provozu první lyžařský vlek. |
| 1920 | Vznikají první lyžařské školy. |
| 1931 | V Mürrenu se koná první mistrovství světa v lyžování. |
| 1936 | Závody v alpském lyžování se stávají olympijskými. |
| od roku 1950 | Lyžování se stává masovým sportem. |
Od Norska po Alpy, od telemarku po carving – lyžování se v průběhu času znovu a znovu měnilo. Jak pokračuje historie lyžování?
Nejčastější dotazy k historii lyžování
Kde byly objeveny počátky lyžování?
V zasněžených norských lesích našli archeologové jeskynní malby zobrazující lyžaře a nejstarší známé lyže. Tyto nálezy jsou staré až 4 500 let. Starobylé lyže podobného stáří byly objeveny také ve Švédsku.
Kdo je považován za vynálezce moderního „paralelního oblouku“?
Anton Seelos (* 1911 až † 2006) byl rakouský lyžařský závodník a lyžařský instruktor. Je považován za legendu lyžařského sportu, který revolučně změnil zavedením paralelního oblouku bez oblouku na představci. Jeho technika umožnila rychlejší a plynulejší zatáčení. Jeho metoda je dodnes nezbytnou součástí lyžařského výcviku a zásadně ovlivnila podobu lyžování.
Kdy se alpské lyžování stalo olympijským sportem?
Alpské lyžování oslavilo svou olympijskou premiéru v roce 1936 na zimních olympijských hrách v Garmisch-Partenkirchenu. Tehdy však byly na programu pouze sjezdové a slalomové disciplíny. Od té doby se alpské lyžování stalo nedílnou součástí zimních olympijských her a přibyly další disciplíny, jako je obří slalom, super-G a kombinace.
